Existuje u psů věkové omezení pro absolvování těžšího operačního zákroku? Máme totiž pejska již v seniorském věku, který bohužel trpí oboustranným nádorem varlat a stále váháme, zda ho nechat operovat.

     Na Vaši otázku neexistuje obecná odpověď. Je potřeba postupovat „případ od případu“ a vždy zvážit všechna možná rizika spojená s daným chirurgickým zákrokem. Dle mého názoru nepředstavuje řešení výše uvedené diagnózy nikterak komplikovaný operační postup. Ten také bývá téměř vždy (a úspěšně) upřednostněn před konzervativní léčbou.

     Jako obdobný příklad mohu uvést čtrnáctiletou fenu německého ovčáka Aru, se kterou přišli do mé ordinace manželé Vazačovi. Již na první pohled byl vidět v oblasti břicha masivní tumor na mléčné žláze. V tomto případě hrál věk až druhotnou roli (ačkoliv jsme ho nepodceňovali), jelikož byla Ara v dobré kondici, a navíc byl růst nádoru natolik agresivní a život bezprostředně ohrožující, že jsme po vzájemné konzultaci s majiteli zvolili chirurgické řešení.

     Operace proběhla bez komplikací i přes to, že jsme nakonec odstraňovali ještě další tumorózní ložisko, který jsme objevili až při důkladném předoperačním vyšetření. Je samozřejmé, že operační postupy a narkóza u starých psů mají svá rizika, ale snažíme se je vždy maximálně eliminovat. Neméně důležitou roli v úspěšném řešení náročných operací u starších zvířat bývá i důsledná pooperační péče o pacienta v období rekonvalescence. Zde nám nezbývá než se spolehnout na spolupráci s majitelem zvířete, kterého vždy důkladně seznámíme se všemi náležitostmi pooperační péče a který se v tomto důležitém období stává naším plnohodnotným partnerem v léčebném procesu. Na závěr si dovolím vyjádřit přání, aby i s dalšími majiteli operovaných pacientů byla tak vzorná spolupráce, jako s majiteli operované Ary.

Našemu jezevčíkovi bude letos 11 let. Kromě zhoršujícího se zraku nemá vážnější zdravotní problém. Lze alespoň přibližně odhadnout, kolik let nám bude ještě dělat radost? Jakého průměrného věku se vlastně psi a kočky dožívají?

    Často srovnáváme věk psa nebo kočky s věkem člověka a existuje celá řada přepočtových koeficientů, podle kterých jeden rok kočky či psa odpovídá 4-7 rokům člověka. Příznaky stárnutí u psa pozorujeme mezi jeho 6.-10. rokem života, u koček pak obvykle mezi 8.-12. rokem. Délka života psa se z hlediska celosvětových statistik pohybuje od 8 do 15 let, s průměrem kolem 12 let. Kočky se v zemích s dobrou veterinární péčí a zejména v řízených chovech dožívají v průměru 14 let. Přitom evropské krátkosrsté kočky žijící toulavým způsobem života se často nedožijí ani 5 let. Je však pravdou, že se i u nás v posledních letech vyskytuje podstatně méně bezprizorních zvířat a také kastrace se již stává běžnou záležitostí.

     Bylo zjištěno, že délka života je největší měrou limitována hmotností zvířete. V průměru nejdéle žijí psi o hmotnosti od 8 do 22 kg. Existují však samozřejmě významné individuální a plemenné rozdíly. Ze zkušeností víme, že mezi plemena s nejkratší délkou života patří např. německé dogy (7-8 let) a boxeři (8-9 let). Mezi tradičně dlouhověká plemena psů řadíme středního špice a jezevčíka (14-16 let).

     Pro zajímavost uvádím údaje o nejstarších zvířatech, jejichž věk je spolehlivě doložen. Nejstarší pes se dožil 29 roků, kočka 34, kůň 62 a kráva neuvěřitelných 74 let.

Pozn.: jako informativní titulky ke dvěma fotkám použít následující text:

foto1: „fena 13 let, 8 kg, extrakraniální tumor v čelní krajině, předoperační příprava“

foto2: „po úspěšné operaci, nádor vel. 5, 5cm“

Poprvé jsem se setkal u naší domácí kočky s nemocí zvanou ušní svrab. Doposud jsem si myslel, že svrab napadá převážně celé tělo zvířete, nikoli jen jeho malou část. Měl bych mít obavy z této diagnózy a eventuálního přenosu svrabu na našeho psa?

   Ušní svrab (prašivina) je velmi časté onemocnění zevního zvukovodu koček. Původcem je roztoč Strupovka ušní (Otodectes cynotis), která žije na povrchu kůže zvukovodu. U psů se s ním v našich podmínkách setkáváme poměrně zřídka. Postihuje zhruba 2 % psů se zánětem zevního zvukovodu. Oproti tomu ušní svrab bývá přítomen u více než 50 % koček s tímto typem zánětu. Běžně napadá i ostatní masožravce, výjimečně člověka.

   Hlavním příznakem tohoto onemocnění je intenzivní svědění napadených uší, jejichž škrábáním následně vzniká komplikovaný zánět, v krajním případě až hematom boltce. Zevní zvukovod bývá plný tmavě hnědého mazu, který svým charakterem připomíná kávovou sedlinu. Ucho je na pohmat bolestivé. V některých případech se léze neomezují pouze na ucho a šíří se i na ostatní části těla, především krk, záď a ocas. Toto patrně souvisí s polohou kočky při odpočinku. Mladší jedinci jsou k infekci více náchylní. Nejvíce se šíří v zařízeních s vyšší koncentrací zvířat, kde ve špatných hygienických podmínkách bývá často postiženo značné procento koček.

   Před započatou léčbou účinným přípravkem je velice žádoucí zvukovod důkladně zbavit mazu, který často tvoří tvrdou zátku ucpávající zvukovod. K tomuto zákroku, zejména u agresivních koček, je někdy nutná celková sedace zvířete. Prevence před tímto onemocněním není jednoduchá. Je třeba dodržovat úzkostlivou čistotu, léčebné zákroky provádět u všech zvířat v chovu naráz a pečlivě vyšetřovat na přítomnost svrabu nově příchozí zvířata.

Máme dvouletou siamskou kočku. Nyní je poprvé březí, a proto máme obavy, abychom včas zjistili blížící se porod a nic nezanedbali. Jaké jsou první příznaky porodu a jaké komplikace se mohou vyskytnout?

     Většina březích koček přestane 24-48 hodin před porodem přijímat potravu nebo alespoň sníží její příjem. Nenastává však často očekávaný předporodní pokles tělesné teploty. Průměrná délka březosti u koček je 63-65 dnů, nicméně normální je široké rozmezí této doby (58-70 dnů). První stádium porodu zahrnuje dilataci (rozšíření) děložního krčku a trvá většinou 6-12 hodin. Je doprovázené neklidným chováním a snahou připravit si místo porodu. Druhé stádium (vypuzení plodu) a třetí (vypuzení placenty) se u kočky prolínají, protože plodů je většinou více než jeden. Druhé stádium začíná kontrakcemi břišních svalů a tlačením, které je většinou do 2-6 hodin následováno vypuzením prvního kotěte. Intervaly mezi porody jednotlivých koťat jsou velmi variabilní a mohou příležitostně trvat až do 48 hodin.

     Ztížený porod je u koček relativně vzácný, ale u čistokrevných koček je riziko větší. Podílí se na něm jak problémy ze strany matky (úzké porodní cesty, výhřez dělohy, torze dělohy), tak ze strany plodů (patologické polohy plodů, jejich nadměrná velikost či fetální odúmrť). V takových případech je často nutná chirurgická intervence.

Rozhodli jsme se koupit našemu synovi štěně jako dárek za vysvědčení. Nikdy jsme psa doma neměli, ale pravděpodobně vyslyšíme synových proseb, moc si pejska přeje. Máme však obavu, zda zvládneme výchovu a starost o psa. Poradíte nám?

      Aby byl pes pro dítě opravdovým přínosem a dokázal splnit alespoň část jeho vysněných představ, nesmí se podcenit příprava. Je třeba zvážit, zda rodina svým způsobem života skutečně splňuje podmínky pro vlastnictví psa. S koupí psa by měli souhlasit všichni členové rodiny a mělo by být předem jasno, kdo jaké povinnosti převezme, kam se psem v době dovolené atd. Také je třeba si uvědomit, že vlastnictví psa se odrazí na rodinném rozpočtu – výživa, veterinární péče, poplatky městu apod.

      Důležité je vybrat nejen správné plemeno, ale v rámci plemene i správného jedince, který dobře zapadne do rodiny. Vyplatí se nic neuspěchat a poohlédnout se po zkušeném a zodpovědném chovateli, který se vyzná v charakterech psů a dokáže poradit při výběru i při výchově štěněte. Rozhodně doporučuji rodičům pročíst literaturu týkající se výchovy a výcviku psa a od začátku vést štěně důsledně ke správným návykům. Důležité je i důkladné poučení dětí. Dítě, zvlášť malé, zhruba do 10 let věku, není pro psa ve smečkové hierarchii jedincem s vyšším postavením. Vnímá je jako partnera ke hrám, toleruje jeho neohrabané chování, ale v některých situacích v něm vidí konkurenta a může zavrčet nebo i chňapnout. Nejčastěji se jedná o případ, kdy pes něco jí a dítě by mu to chtělo vzít, ať už z misky nebo nějakou nalezenou „dobrotu“ venku. Dalším příkladem možného střetu je oblíbené místo k odpočinku, hračka, ale také třeba násilná manipulace (snaha psa zvednout) nebo tělesné potrestání. O těchto situacích je nutné s dětmi předem mluvit a naučit je, jak se správně zachovat, aby nedošlo k pokousání. Jen tak bude pes pro celou rodinu jednoznačným přínosem.

Máme pětiletého dobrmana. Pes trpí pokročilou dysplazií kyčelních kloubů, diagnostikovanou rentgenologicky. Bylo nám řečeno, že v jeho případě je operativní řešení problematické, navíc pravděpodobně velmi nákladné. Existuje nějaká jiná alternativa léčby tohoto stavu?

   Terapie pacientů trpících dysplazií či osteoartrózou kloubů, u kterých je vyloučena další chirurgická léčba, se zakládá na dvou pilířích: 1. redukce tělesné váhy pacienta. 2. analgezie a medikamentózní léčba kloubní chrupavky. Nejčastěji se v první fázi léčby užívají nesteroidní antiflogistika. Nevýhodou těchto léků je nemožnost dlouhodobé aplikace s ohledem na jejich vedlejší účinky. Proto současně využíváme chondromodulační preparáty, které zabraňují či zpomalují degenerativní procesy v kloubu, nebo dokonce stimulují novou tvorbu chrupavky. Výrazné zlepšení stavu pozorujeme zvláště po dlouhodobější aplikaci léku. Na mém pracovišti aplikujeme např. preparát Alavis MSM, který vedle samotného chondroprotektivního účinku na klouby (chondroitin, glukosamin) má také výrazný analgetický efekt, zakládající se na složce MSM.

   Tyto preparáty mají také význam u dalších skupin pacientů. Jedná se hlavně o mladá, rostoucí štěňata, zejména velkých plemen. V prvním roce života u nich dochází k velmi rychlému nárůstu tělesné hmotnosti a tím k obrovskému zatížení pohybového aparátu – kloubních chrupavek, kostí a vazů. Zde se využívá obsahu již zmíněných účinných látek jako stavebních kamenů těchto pojivových tkání.

U našeho prvního psa jsme měli neustálé problémy se zubním kamenem a jeho každoročním odstraňováním na veterinární klinice. Existuje nějaká metoda, kterou tento neduh u našeho nového psa můžeme alespoň omezit? 

    Léčebné a preventivní zákroky na veterinárních pracovištích na chrupu psů a koček (zejména ultrazvukové odstraňování zubního kamene) jsou jen prvním krokem k tomu, aby stav v této oblasti nezpůsoboval následné zdravotní problémy. Procento psů a koček přicházejících na naše pracoviště s onemocněním zubů a dásní je narůstající (u psů nad 2 roky až 80 %). Tyto alarmující čísla hovoří jasně o nutnosti prevence, terapie a následné domácí péči o chrup u našich pacientů. Dutina ústní totiž není izolovaným orgánem a její stav se často projeví také jinými onemocněními, např. srdce, ledvin aj. V domácí péči o chrup malých zvířat rozlišujeme několik metod. Tyto doporučujeme majitelům nejčastěji kombinovat.

1. Speciální diety – většinou příznivě ovlivňují (snižují) tvorbu zubního plaku. Obsahují různé množství chemických látek (nejčastěji polyfosfáty), které snižují usazování zubního povlaku. Druhou skupinu diet dvoří granule, které svojí strukturou a velikostí čistí zuby mechanicky.
2. Žvýkací pamlsky – pomocná metoda, která nenásilnou formou napomáhá čištění chrupu. Důležité je podání této pomůcky bezprostředně po krmení. Jako samostatná metoda však bývá nedostatečná.
3. Čištění zubním kartáčkem – jednoznačně nejúčinnější způsob, jak omezit tvorbu zubního povlaku, zároveň však nejproblematičtějším zákrokem v domácí péči o chrup. Velmi důležitý je včasný trénink od útlého věku štěněte (od 3. měsíce). Doporučuji používat speciální veterinární zubní kartáčky, které jsou uzpůsobené pro použití u zvířat. Také veterinární zubní pasty vedou k dokonalejší prevenci. Jejich chuť, drsnost a nepěnivost je předurčuje k použití ve veterinární stomatologii.
4. Dezinfekční gely, roztoky a spreje – zabraňují, resp. omezují bakteriální infekce v tlamě zvířat. Nejúčinnější složkou těchto přípravků je chlorhexidin. Výhodnou aplikační formou je gel, který působí nejdéle, jednoduše se nanáší a je vhodný na masáž dásní.
5. Hračky na kousání a žvýkání – je důležité zvolit takovou hračku, která v budoucnu nenapáchá více škody než užitku. Nesmí být již částečně rozkousaná, aby nedošlo k polknutí nestravitelné části. Také přílišná tvrdost a nevhodný tvar hračky vede často k poranění dásní.

Máme chovnou fenu labradora a chceme jí nechat poprvé nakrýt. Vzhledem k tomu, že ji povezeme poměrně daleko za psem, rádi bychom co nejpřesněji určili vhodný termín ke krytí v její říji (pokud možno konkrétní den), aby stoupla pravděpodobnost úspěchu nakrytí. Slyšel jsem něco o tzv. poševní cytologii, která k tomu slouží. Co vše to obnáší?

    Tzv. poševní (vaginální) cytologie ve veterinární medicíně sleduje závislost změn vzhledu buněk poševní sliznice na změny hladin pohlavních hormonů v těle feny během jejího pohlavního cyklu. Umožňuje nám tedy odhalit hormonální změny v organismu feny zřetelněji a hlavně dříve (o 1-3 dny), než jsou patrny na zevních příznacích hárání – otoku vulvy, výtoku z rodidel, přitažlivosti pro samce, aj. Její spolehlivost u fen dosahuje poměrně vysokého stupně, i více než 70 %. Obecně je uznáván 9-13. den hárání jako optimální doba ke krytí. Avšak vzhledem k vysoké variabilitě délky jednotlivých fází pohlavního cyklu platí toto doporučení pouze pro dvě třetiny fen. Okolo 30 % fen má toto optimum před 9. nebo po 13. dni říje. Asi 65 % populace fen jsou tzv. diestrická zvířata, tzn., že v průběhu roku mají dvě hárání. Přibližně 25 % fen hárá pouze jedenkrát do roka, zbytek (zejména malá plemena) hárá třikrát, ojediněle čtyřikrát ročně. Přestože četnost hárání je v populaci fen téměř rovnoměrně rozložena během celého roku, její nepatrné zvýšení pozorujeme na začátku jara a poté na přechodu léta a podzimu.

     Samotný odběr vzorku (stěr poševní sliznice) se provádí na stojící feně fixované u hlavy a za ocas. Nejčastěji používáme k odběru vatové tampóny. Odběry se provádějí vždy nejdříve za 12 hodin po poslední manipulaci v pochvě. Zákrok je to rychlý a takřka bezbolestný. Po něm následuje otisk preparátu na sklíčko, úprava vzorku a mikroskopické vyšetření, kde posoudíme typ a četnost buněk přítomných ve stěru. To nám umožní určit nejen ve které fázi říje se fena právě nachází, ale také upřesnit vhodný termín krytí.

Máme chovnou fenu labradora a chceme jí nechat poprvé nakrýt. Vzhledem k tomu, že ji povezeme poměrně daleko za psem, rádi bychom co nejpřesněji určili vhodný termín ke krytí v její říji (pokud možno konkrétní den), aby stoupla pravděpodobnost úspěchu nakrytí. Slyšel jsem něco o tzv. poševní cytologii, která k tomu slouží. Co vše to obnáší?

    Tzv. poševní (vaginální) cytologie ve veterinární medicíně sleduje závislost změn vzhledu buněk poševní sliznice na změny hladin pohlavních hormonů v těle feny během jejího pohlavního cyklu. Umožňuje nám tedy odhalit hormonální změny v organismu feny zřetelněji a hlavně dříve (o 1-3 dny), než jsou patrny na zevních příznacích hárání – otoku vulvy, výtoku z rodidel, přitažlivosti pro samce, aj. Její spolehlivost u fen dosahuje poměrně vysokého stupně, i více než 70 %. Obecně je uznáván 9-13. den hárání jako optimální doba ke krytí. Avšak vzhledem k vysoké variabilitě délky jednotlivých fází pohlavního cyklu platí toto doporučení pouze pro dvě třetiny fen. Okolo 30 % fen má toto optimum před 9. nebo po 13. dni říje. Asi 65 % populace fen jsou tzv. diestrická zvířata, tzn., že v průběhu roku mají dvě hárání. Přibližně 25 % fen hárá pouze jedenkrát do roka, zbytek (zejména malá plemena) hárá třikrát, ojediněle čtyřikrát ročně. Přestože četnost hárání je v populaci fen téměř rovnoměrně rozložena během celého roku, její nepatrné zvýšení pozorujeme na začátku jara a poté na přechodu léta a podzimu.

Samotný odběr vzorku (stěr poševní sliznice) se provádí na stojící feně fixované u hlavy a za ocas. Nejčastěji používáme k odběru vatové tampóny. Odběry se provádějí vždy nejdříve za 12 hodin po poslední manipulaci v pochvě. Zákrok je to rychlý a takřka bezbolestný. Po něm následuje otisk preparátu na sklíčko, úprava vzorku a mikroskopické vyšetření, kde posoudíme typ a četnost buněk přítomných ve stěru. To nám umožní určit nejen ve které fázi říje se fena právě nachází, ale také upřesnit vhodný termín krytí.

Prvním rokem chováme suchozemskou želvu. Jsou jí asi čtyři roky. Četla jsem něco o zimování želv. Co to znamená a jaké podmínky bychom tedy měli naší želvě přes zimu splnit?

   Zimní spánek (hibernace) je velmi důležité období pro zdravotní stav želv. Má příznivý vliv na plodnost, životaschopnost a celkovou odolnost želvy v následujícím roce. Je však nutné dodržet některá pravidla. Především musíme želvu připravit na zimování postupně. Pozvolna snižujeme dávky potravy, posledních 14 dní přestaneme krmit úplně. Asi týden před hibernací je vhodné také postupně snižovat teplotu. Celou zimu (většinou 3-5 měsíců) poté želva přečká při stálé teplotě asi 6°C. Kdyby teplota během hibernace výrazněji kolísala, bude se želva často budit, tím se zbytečně vysílí a my jí naděláme více škody než užitku.

     Pokud máte k dispozici chladný sklep, zazimovat želvičku by nemělo být tak těžké. Lze použít prostornou dřevěnou bedýnku, která by měla být asi 5x vyšší, než je Vaše želva. Na dno položíme noviny a vrstvu sena. Použít můžeme také písek či mech. Bedýnku umístíme na klidné místo, kde se teplota pohybuje v rozmezí 5-8° C. Senem také želvičku přikryjeme. Bedýnku nesmíme zapomenout zakrýt hustým pletivem, jako ochranu před všudypřítomnými hlodavci. Pokud bydlíte v bytě a nemáte sklep, želvu můžete zazimovat v lednici. Vhodné jsou plastové vaničky na zeleninu (ve spodní části chladničky), které vysteleme výše popsaným způsobem. Po celou dobu spánku udržujeme rovněž teplotu 5-8°C.

   V březnu či dubnu se želva probouzí. Vyjmeme ji z bedničky, omyjeme vlažnou vodou a umístíme do terária. Zpočátku potřebuje želva především dostatek vody, aby doplnila úbytek tekutin během zimního spánku. První týden želvu nekrmíme, pouze jí podáváme vodu. Poté postupně začínáme s přídavkem potravy.