Poprvé jsem se setkal u naší domácí kočky s nemocí zvanou ušní svrab. Doposud jsem si myslel, že svrab napadá převážně celé tělo zvířete, nikoli jen jeho malou část. Měl bych mít obavy z této diagnózy a eventuálního přenosu svrabu na našeho psa?

   Ušní svrab (prašivina) je velmi časté onemocnění zevního zvukovodu koček. Původcem je roztoč Strupovka ušní (Otodectes cynotis), která žije na povrchu kůže zvukovodu. U psů se s ním v našich podmínkách setkáváme poměrně zřídka. Postihuje zhruba 2 % psů se zánětem zevního zvukovodu. Oproti tomu ušní svrab bývá přítomen u více než 50 % koček s tímto typem zánětu. Běžně napadá i ostatní masožravce, výjimečně člověka.

   Hlavním příznakem tohoto onemocnění je intenzivní svědění napadených uší, jejichž škrábáním následně vzniká komplikovaný zánět, v krajním případě až hematom boltce. Zevní zvukovod bývá plný tmavě hnědého mazu, který svým charakterem připomíná kávovou sedlinu. Ucho je na pohmat bolestivé. V některých případech se léze neomezují pouze na ucho a šíří se i na ostatní části těla, především krk, záď a ocas. Toto patrně souvisí s polohou kočky při odpočinku. Mladší jedinci jsou k infekci více náchylní. Nejvíce se šíří v zařízeních s vyšší koncentrací zvířat, kde ve špatných hygienických podmínkách bývá často postiženo značné procento koček.

   Před započatou léčbou účinným přípravkem je velice žádoucí zvukovod důkladně zbavit mazu, který často tvoří tvrdou zátku ucpávající zvukovod. K tomuto zákroku, zejména u agresivních koček, je někdy nutná celková sedace zvířete. Prevence před tímto onemocněním není jednoduchá. Je třeba dodržovat úzkostlivou čistotu, léčebné zákroky provádět u všech zvířat v chovu naráz a pečlivě vyšetřovat na přítomnost svrabu nově příchozí zvířata.