Po pokousání

Soused si pořídil nového psa, který mne shodou okolností pokousal. U lékaře jsem se dozvěděl, že by v takovém případě měl majitel zvířete nechat svého psa vyšetřit u veterináře. Existuje opravdu taková povinnost?

   Samozřejmě existuje. Jako soukromý veterinární lékař se setkávám při výkonu své praxe se psem či kočkou, která poranila člověka, zpravidla v případech, kdy jsem požádán o vyšetření takového zvířete, obvykle s důrazem na onemocnění vzteklinou. Povinností chovatele je zajistit, aby byli psi od stáří tří do šesti měsíců a poté vždy jednou za rok očkováni proti vzteklině. V případě, že dojde k poranění člověka psem nebo kočkou, je dále povinností chovatele neprodleně zajistit veterinární vyšetření takového zvířete a poskytnout nezbytnou součinnost a pomoc k provedení vyšetření.

   Soukromý veterinární lékař provede nejenom všechny potřebné klinické testy a kontrolu vakcinačního schématu, ale i poučení chovatele o případných opatřeních, projeví-li se příznaky nebezpečné nákazy. Zákon ukládá chovateli povinnost minimálně dvou vyšetření svého zvířete (neurčí-li veterinář jinak), a to 1. a 5. den po pokousání. Během této doby musí být zvíře chováno tak, že nebude moci uniknout, nikoho dalšího zranit nebo přijít do styku s jinými zvířaty. Výsledkem obou návštěv je vyplněný protokol, který popisuje zdravotní stav zvířete a uvádí datum poslední vakcinace proti vzteklině. Vše slouží pro potřeby řádné léčby pokousané osoby, zejména jde o vyloučení nebezpečné vztekliny. Nepřivede-li chovatel psa nebo kočku k vyšetření, je s tímto srozuměna Okresní veterinární správa, která může nařídit chovateli veterinární vyšetření nebo provedení dalších odborných veterinárních úkonů.

 

Blechy

Každý rok v létě svádíme marný boj s blechami, které obtěžují našeho sedmiletého kokršpaněla. Většinou to končí silným svěděním a strupatou kůží. Přes celé léto je na zahradě a v častém kontaktu s cizími psy. Jaké jsou možnosti rychlé, a hlavně účinné ochrany před blechami? A co je pravdy na tom, že „psí blechy na člověka nejdou?“

     Napadení malých zvířat blechami má v našich klimatických podmínkách obvykle sezónní charakter a představuje jednoznačně nejčastější ektoparazitózu. Až 70 % svědivých kožních změn postihujících psy a kočky koncem léta a na podzim je vyvoláno blechami. Některé z nich rovněž napadají člověka. Nejčastější druh, který nacházíme na psech a kočkách, je blecha kočičí. Méně často se vyskytuje blecha psí, která ale snadněji přechází na člověka.

     Dospělá blecha se živí krví. V průběhu sání, které s přestávkami trvá 20 – 150 min., se žaludek blechy zvětší až 20násobně. Avšak jen malé procento vypité krve je využito, většinu opět vyloučí v malých černých výkalech. Nacházíme je na povrchu kůže a svým vzhledem připomínají zrnka máku.

     Kromě kožních alergických reakcí na bleší kousnutí hrozí tento nepříjemný bezkřídlý hmyz také jako mezihostitel tasemnice psí, která se vyskytuje v tělní dutině blechy. K nakažení psa nebo kočky dochází obvykle vykousnutím a pozřením dospělé blechy.

     Boj proti blechám je úspěšný pouze tehdy, pokud je prováděn komplexně a jsou striktně dodržovány následující zásady:

  1. Kontrolována a léčena musí být současně všechna zvířata v domácnosti (v chovu).
  2. Místa a lůžkoviny určené ke spánku a odpočinku zvířete doporučuji čistit, prát nebo měnit co nejčastěji.
  3. Pravidelné vysávání všech pokojů a čalouněného nábytku, kde se zvířata pohybují, snižuje množství vajíček, larev a kukel blech. Samozřejmostí je pravidelné čistění venkovního kotce.
  4. Šampony proti blechám nemají reziduální aktivitu (tzn. mají pouze okamžitý efekt proti blechám během koupání, neřeší však opětovné zablešení zvířete během dalších dnů).

    Z výše uvedeného vyplívá, že nejlepší výsledky lze dosáhnout kombinovaným přístupem, který spočívá v likvidaci blech ve vnějším prostředí a současném hubení blech na pacientovi. S tím Vám již rádi pomůžeme v naší veterinární ordinaci.

Kastrace koček

Na chalupě máme asi tříletou kočku a každým rokem přivádí na svět koťata. Vždy se nám je podařilo rozdat, ale je to čím dál obtížnější. Nemusím zdůrazňovat, že také přítomnost toulavých kocourů kolem domu je nepříjemná. Chceme dát kočičku vykastrovat, ale slyšela jsem, že po této operaci kočky zleniví a ztloustnou. Je to pravda?

Mnoho lidí si myslí, že kočky a kocoury není potřeba kastrovat. Ohánějí se tím, že „kastrace je proti přírodě“. Když se jich optáte, jestli topení nechtěných koťat není proti přírodě, odpoví vám, že „takhle se to přeci dělalo vždycky“.

Opravdoví milovníci zvířat a také pracovníci útulků, které každé jaro zaplaví spousta nechtěných koťat, to ale vidí jinak. Věřím, že následující informace vás přesvědčí o prospěšnosti kastrace:

6 pádných důvodů proč nechat kočku či kocoura vykastrovat:

  1. Feline immunodeficience virus (FIV) a leukemie koček jsou pro kočky nebezpečné a život ohrožující nákazy. Přenáší se zejména slinami a přímým kontaktem mezi divokými kočkami. Kočičí šarvátky v období páření proto možnost přenosu nákaz zvětšují. Vykastrované kočky se netoulají a tím se výrazně snižuje riziko těchto nákaz. Navíc je vykastrovaná kočka schopna udržet si nadále své teritorium a nepustit do blízkosti obydlí toulavé kočky.
  2. Nevykastrovaný kocour si značkuje své území silně páchnoucí močí. Bude to dělat jak v domě, tak i venku na zahradě. Často zmizí na celé týdny a vrátí se poraněný, mnohdy s infikovanými ranami, které vyžadují lékařskou péči. Většina koček, které skončí pod koly aut, jsou nevykastrovaní kocouři!
  3. Již půlroční kočka může zabřeznout. Většinou mívá až tři vrhy za rok, každý po 5 až 6 koťatech. To znamená, že každým rokem je třeba najít až 18 nových domovů pro koťata jedné kočky.
  4. Kastrace není příčinou tloustnutí koček. Pouze nadbytečné překrmování či nevhodná strava vede k nezdravému tloustnutí. Pokud se tedy kočka po kastraci zdržuje převážně doma a netoulá se, musíme jí zároveň snížit krmnou dávku na patřičnou úroveň. Vykastrované kočky navíc neztrácí schopnost lovit myši.
  5. Není nutné, aby kočka měla před kastrací alespoň jeden vrh koťat. Z čistě finančního pohledu je nákladnější březí kočku a potom i koťata krmit než zaplatit za kastraci.
  6. Průměrný věk u kastrovaných koček a kocourů se prodlouží až trojnásobně oproti toulavým jedincům.

Klíšťata

Tak jako každý rok i letos vedeme neúnavný boj s klíšťaty, které napadají našeho psa. Používáme všelijaké repelenty, ale se střídavým úspěchem. Občas klíště zvítězí a zůstává přichycené. Co v takovém případě dělat? A je pravda, že i pes může „dostat“ boreliózu?

     Napadení psů a koček klíšťaty je velký problém a hned pro začátek bychom si měli uvědomit skutečnost, že neexistuje preparát, který je stoprocentně a dlouhodobě ochrání před těmito nepříjemnými roztoči. Přesto máme k dispozici celou řadu možností, jak zmírnit riziko přenosu chorob z klíštěte na zvíře. Ideální je vytvořit kombinaci účinného antiparazitika s vakcinací. Znamená to např., že svého čtyřnohého přítele ošetříte na kůži mezi lopatky preparátem typu „spot on“(např. Exspot, Advantix, Frontline) ­­– tyto preparáty mají zpravidla účinnost 1 měsíc nebo použijete spray či dlouhodobě účinný obojek (např. Kiltix). Tyto preparáty však nedoporučuji kombinovat. Přes tato důkladná opatření však nemáme nikdy jistotu, že nenastanou podmínky, které umožní proniknutí klíštěte ke kůži a zavrtání do ní (neodborná aplikace, časté provlhnutí srsti, atd). Proto jednoznačně doporučuji také vakcinaci psa proti lymské borelióze. Tuto vakcínu můžeme aplikovat současně s ostatní vakcinací (vzteklina, aj.) a proto nezatěžujeme klienty další návštěvou v ordinaci.

     Lymská borelióza je široce rozšířené onemocnění, které postihuje člověka i zvířata. Za hlavního vektora se považují právě klíšťata. Počet infikovaných klíšťat se v různých oblastech liší, v našem regionu je to až 40 %! Borelióza se u psa projevuje akutním zánětem kloubů. Pro člověka typické projevy onemocnění nervového systému a kožní změny v podobě zarudlých skvrn jsou v případě psa vzácností. Psi přicházejí s náhlým kulháním a výraznou bolestivostí. Proces postihuje jeden nebo několik kloubů a projevuje se opuchnutím a projevy bolesti při manipulaci s postiženou končetinou. Doprovodné příznaky mohou být horečka, apatie a nechutenství.

     Vzhledem na ochranu zdraví majitelů zvířat je třeba upozornit na to, že nejvíce borelií se nachází ve střevě infikovaného klíštěte. Během odstraňování klíšťat nechráněnou rukou by mohlo při jeho rozmáčknutí dojít k infekci porušenou kůží. Zásadně proto doporučuji používat při vyjímání klíšťat speciální pinzety a ruce si chránit rukavicemi. Samozřejmostí je také důkladná desinfekce kůže po vyjmutí klíštěte.

Zvracení v autě

Chtěla bych se zeptat, jakými způsoby se dá řešit zvracení psa při cestování. Cestujeme převážně autem. Krátké cesty ještě jakž takž zvládne, ale když je cesta delší i s krátkými zastávkami na proběhnutí na čerstvém vzduchu, tak i přesto vše zvrací. U lidí se používá Kinedryl, mohla bych ho použít i u svého psa, aniž by to mělo nějaké následky? Cestujeme poměrně často, takže by mě zajímalo, zda jsou i jiné prostředky, které se dají používat.

Zvracení během transportu v automobilu – tedy tzv. kinetóza, je problém, se kterým se potýká hodně majitelů zvířat (nejen psů). Principem je podráždění statokinetického ústrojí ve vnitřním uchu zvířete při neustálých změnách směru pohybu. Metod řešení je několik. Lze je rozdělit na chovatelské a medikamentózní. Z chovatelských metod se dá využít např. hladovka před jízdou nebo postupné přivyknutí na cestování (zpočátku kratší vzdálenosti, časté přestávky, uklidňování zvířete…). Váš dotaz však byl směřován ne medikamentózní metody řešení tohoto problému. Jedním z léků, který je schválen pro tuto indikaci ve veterinární medicíně, je lék s názvem Sedalin (je ve formě gelu nebo tablet). O dávkování a konkrétním použití se poraďte s Vaším veterinárním lékařem. Existuje velké množství jiných léků, které nejsou pro použití ve veterinární medicíně přímo registrovány, ale lze je také s úspěchem využít. Doporučuji a sám používám např. Torecan (lék proti zvracení u lidí). Lze samozřejmě použít i Kinedryl, ale připomínám, že je to lék, který není schválen pro použití ve veterinární medicíně. Ostatní aspekty týkající se cestování se čtyřnohými miláčky jsem popisoval v dubnovém čísle zpravodaje.

Přeji Vám i Vašemu pejskovi hodně zdraví a příjemněji strávených kilometrů.

Mléčná náhražka

Narodili se nám štěňátka, ale po 14 dnech je fenka již odmítá kojit. Jak máme zajistit výživu pro celý vrh?

   V každém případě musí být nejprve jasné, zda je skutečně vážný důvod k odchovu mláďat bez matky. Naprosto zřejmou indikací je smrt nebo nemoc matky. Ovšem při různých poruchách mateřského chování, např. pokud matka štěňata nepřijala, chová se k nim agresivně nebo vykazuje přehnanou péči o mláďata, by se měly vždy brát v úvahu dědičné dispozice. Ani velké vrhy, či nedostatek mléka matky, by neměly být indikací k oddělení mláďat a jejich izolovanému chovu. V takových případech je lépe mláďata začít brzy přikrmovat mléčnou náhražkou, ale ponechat je u matky, aby se předešlo možným odchylkám v chování mláďat, které se projeví v pozdějším věku.

   Složení mléčné náhražky by se mělo co možná nejvíce podobat mateřskému mléku. Ani u komerčních výrobků se nelze slepě spolehnout na to, že složení odpovídá exaktně mateřskému mléku. Jako proteinový základ doma připravených náhražek je nejvhodnější tvaroh. Tukovou součástí může být stolní olej, jako emulgátor slouží vaječný žloutek. Chybějící množství vody a laktózy se doplní odstředěným mlékem.

   Koťatům se mléčná náhražka podává v celkové denní dávce 20 ml/100 g hmotnosti, rozdělená do 4-8 dílčích dávek. Štěňatům krmíme náhražku v množství 16 ml/100 g hm., také ve 4-8 dávkách. Je třeba dodržovat dokonalou čistotu všech používaných pomůcek i mléčné náhražky samotné. Ke krmení nesmějí být v žádném případě použity zaplísněné, žluklé nebo zkysané suroviny. K odchovu vitálních mláďat se dobře hodí láhve s gumovým dudlíkem. Velikost a tvar dudlíku musí být zvoleny tak, aby odpovídaly velikosti ústní dutiny mláděte. Krmení by se mělo provádět v přirozené poloze, tzn. na břiše nebo vsedě, přičemž se mládě podloží rukou nebo měkkou podložkou. Pokud zvířata odmítají přijímat mléko sama (jsou příliš slabá), lze použít sondu pro malé děti: délka do 50 cm, průměr 2 mm. Co nejdříve by se však mělo přejít na takový způsob krmení, který uspokojí sací reflex. Mléčná náhražka musí mít teplotu těla (kolem 38 °C), příliš studené mléko přijímají mláďata neochotně a může vést k poruchám trávení.

   Štěňata v prvních hodinách po narození nemůžou v chladném prostředí udržet normální tělesnou teplotu a ta klesá. Současně ubývá aktivita, zvířata nepřijímají žádné mléko a klesá jim hladina krevního cukru. Tím se nadále snižuje aktivita a vzniká bludný kruh. Proto musíme zajistit pro mláďata optimální teplotu prostředí (30 °C). Jako zdroj tepla se hodí gumové láhve naplněné teplou vodou a obalené ručníkem. Mléčná náhražka může být podána teprve po dosažení normální tělesné teploty.

    Velmi důležitá je pravidelná masáž břicha a okolí konečníku ke stimulaci vyprazdňování. K tomu normálně dochází při olizování matkou. Masáž by měla být provedena před anebo po každém krmení měkkým teplým hadříkem nebo čistými prsty. Výsledkem je vyloučení moči několikrát denně, trusu nejméně jednou denně.

Cestování

Blíží se čas dovolených a plánujeme s naším psem o prázdninách vycestovat k moři. Jaké veterinární podmínky musíme splnit?

      Pro cestování po zemích EU není žádných extra překážek – stačí tzv. pas pro malá zvířata (modrý, s logem EU), který musí mít psi, kočky a fretky. Podmínkou vydání pasu je označení zvířete – musí být čitelně tetováno, nejlépe však je, je-li opatřeno elektronickým čipem. Naše ordinace je registrována pro čipování a vydávání pasů. Dále zvíře musí být vakcinováno proti vzteklině v souladu s naším veterinárním zákonem, to znamená, že první očkování musí mít po třetím měsíci stáří.

     Jistou odlišnost je třeba očekávat při cestování do Velké Británie, Švédska, Norska, či na Maltu. Tyto země vyžadují potvrzení z EU akreditované laboratoře (v ČR je v Liberci a Praze) o vyšetření hladiny protilátek proti vzteklině. Do Británie a na Maltu je potřeba toto vyšetření (odběr krve) provést minimálně šest měsíců před cestou, přičemž zvíře musí být vakcinováno proti vzteklině alespoň měsíc před odběrem krve. Skandinávské země vyžadují před odběrem krve vakcinaci provedenou minimálně 120 dní a maximálně 365 dní. Po zhotovení krevních testů je možno vycestovat ihned.

     Británie, Irsko, Malta, Finsko, Švédsko a Kypr též požadují do 48 hodin před vstupem ošetřit psa, kočku nebo fretku prostředkem proti klíšťatům a echinokokóze (druh tasemnice).

     V případě Chorvatska, nejčastějšího cíle našich turistů, musí mít majitel pro své zvíře opět potvrzení o vakcinaci proti vzteklině a potvrzení o identifikaci – to vše je obsaženo v pasu pro malá zvířata. Jde-li o mladého psa s prvním očkováním, musí být provedeno nejméně 6 měsíců před vstupem. Navíc musí mít cestovatel potvrzení od soukromého veterinárního lékaře o tom, že je zvíře zdrávo, a potvrzení z místně příslušné krajské veterinární správy, že v místě je příznivá nákazová situace (tzv. kulaté razítko). Chorvatsko ještě uvádí, že do země nesmí psi plemen pitbul apod., kteří nejsou zapsáni v registru Mezinárodního kynologického svazu (FCI).

     Určitě je na místě připomenout, že jakékoli cesty se zvířaty by měli turisté podnikat za chladu ráno nebo navečer, vždy mít s sebou vodu, oblíbenou hračku a deku a v případě veder chladit např. hřbet či tlapky mokrým hadrem. A nenechat psa za jízdy vyhlížet z oken, mimo jiné hrozí nebezpečí zánětu spojivek. Cestu je vhodné přerušovat a nechat psa proběhnout, napít se a vyvenčit.

Ptačí chřipka

Každý den jsme z novin a televize masírováni zprávami o ptačí chřipce. Máme opravdu věřit zprávám o časované bombě číhající za hranicemi? Nebo je to jen další strašení vedoucí k vybíjení chovů drůbeže? Hrozí tedy reálné riziko nám a našim zvířatům?

 

   Ptačí chřipka je virové, nakažlivé onemocnění, které infikuje zejména ptáky, méně často prasata. Za určitých mimořádných okolností může být nakažen i člověk. Nakažení ptáci ji přenáší slinami, nosními sekrety a trusem. Přenos na lidi je zatím možný pouze kontaktem s nemocnými ptáky nebo jimi znečištěnými povrchy. Zatím nebyl zaznamenán případ nákazy z vařeného jídla či vajec. Tepelné opracování masa a vajec na více než 70 °C totiž zaručeně chřipkový virus ničí.

   Jaké příznaky má nemocná drůbež? V postiženém hejnu pozorujeme sníženou aktivitu a příjem krmiva a pokles snášky. Nemocné kusy mají načepýřené peří, respirační problémy, často i průjem. K úhynům však dochází většinou náhle, bez klinických příznaků.

   Hrozí riziko také psům a kočkám? Ano, lidé by neměli nechat svá zvířata pobíhat volně bez vodítka, protože psi a kočky rádi loví ptáky a ožírají mršiny a touto cestou se mohou nakazit.

   Mohu nechat pobíhat volně slepice po dvorku? Zatím ano. Omezení se dosud vztahují pouze na chovatele, kteří jako podnikatelé chovají drůbež. Jim se zakazuje chovat drůbež ve volném výběhu. Navíc mají povinnost hlásit pokles příjmu krmiva a snášky a zvýšenou úmrtnost. Zakazuje se pořádání tzv. svodů drůbeže a ostatních ptáků (trhy, výstavy…) a soutěže poštovních holubů. Drobnochovatelům se doporučuje zasíťovat prostory nad kurníky a výběhy, aby se tím zamezilo kontaktu drůbeže s volně žijícími ptáky.

   Jaký je postup při objevení uhynulého ptáka a co by se dělo při potvrzení nákazy? Všichni podezřele uhynulí volně žijící i chovaná drůbež se vyšetřují v národní referenční laboratoři pro ptačí chřipku (SVÚ Praha). Doposud provedená vyšetření byla negativní, ptáci uhynuli z jiné příčiny (špatný výživný stav, parazitární onemocnění, otravy). Pokud dojde k objevení viru ptačí chřipky u jakéhokoli ptáka, tak Krajská veterinární správa vymezí území o průměru 3 km, kde by se nesměla žádná drůbež chovat venku a na území o průměru 10 km by se desinfikovala všechna vozidla a drůbež by se vyšetřovala na ptačí chřipku. V případě onemocnění v chovech drůbeže je ohnisko nákazy (daný chov) likvidováno, přičemž chovateli náleží dle veterinárního zákona náhrada.

   Jaká pravidla je třeba dodržovat při návštěvě zemí, kde se již nákaza objevila? Zejména v zemích jihovýchodní Evropy a Asie je nutno dodržovat tato doporučení: nenavštěvovat ptačí trhy a drůbeží farmy, vyvarovat se kontaktu s povrchy kontaminovanými ptačím trusem a krví, nemanipulovat s uhynulými ptáky, nejíst syrové či nedovařené drůbeží maso a vejce, respektovat zásady osobní hygieny.

Vakcinační schéma

K Vánocům jsme jako dárek dostali od dětí dvouměsíční štěňátko. Nikdy předtím jsme pejska doma neměli. Poraďte nám, jak máme zajistit jeho základní zdravotní péči.

     Již v období březosti se štěňata nakazí od feny škrkavkami, které dále získávají po porodu sáním mateřského mléka. Je tedy nutné již od útlého mládí štěněte (2. týden) provádět tzv. odčervení, které opakujeme každých 14 dní. U dospělého psa stačí odčervovat 2-4x za rok. Preparáty aplikujeme formou tablet nebo pasty.

    Jako majitelé psa máte ze zákona povinnost zajistit jeho očkování proti vzteklině. Tato vakcinace se provádí nejdříve ve 12. týdnu věku pejska a nejpozději musí být provedena do šestého měsíce. Já však vřele doporučuji nechat očkovat štěňata tzv. komplexní vakcínou již od šestého týdne věku, která ochrání psa proti nejběžnějším, ale zároveň nebezpečným chorobám. Jedná se o psinku, parvovirózu, inf. zánět jater a tzv. psincový kašel. Tuto vakcinaci opakujeme za 3-4 týdny (9.- 10. týden věku). Tato dávka navíc obsahuje leptospirózu, která může být velice nebezpečná i pro lidi. Poslední vakcinaci u štěněte opakujeme opět za 3-4 týdny, kdy vpravíme také již zmíněnou vakcínu proti vzteklině. Od tohoto data je nutná každoroční revakcinace zvířete. V našem jihočeském regionu je navíc velice aktuální klíšťaty přenášená Lymská borelióza, proti které již máme v ordinaci účinnou vakcínu. Doporučuji ji zařadit do vakcinačního programu pejska.

     Ještě z dob nedávno minulých přetrval nešvar v podobě tzv. hromadných vakcinací. O nich zvěrolékaři většinou informovali pomocí vylepených plakátů. Bohužel se tak děje i dnes. Je důležité si uvědomit, že vakcinované zvíře musí být zdravé, a tudíž důkladně klinicky vyšetřeno před samotným očkováním. To je veterinář schopen zajistit pouze ve své ordinaci. V opačném případě totiž hrozí nejenom neúčinnost vakcíny, ale také zbytečné zdravotní komplikace pro vaše pejsky.